V naší školce jsme zastánci postupného zvykání si dítěte na školku.

Pojďme se vcítit do dítěte. Ne chvíli koukejme na svět jeho očima.

Po dobu několika let jsem vždy se svými rodiči, anebo s jinou důvěrně známou osobou, které věřím. Každý den, každou hodinu, vteřinu. Ve dne i v noci. Když je mi smutno, bouchnu se, nechápu svět, mám pocit křivdy, vždy je tu máma nebo táta. Jsou pro mě vším. Jsou pevným přístavem. Jednoho dne mě však (i přes velkou slávu a mnohé líbivé řeči kolem, které slibují školku jako skvělé místo, které budu mít rádo) odvedou na neznámé místo a přes můj nesouhlas, slzy, křivdu, nechápání i volání o pomoc, odchází a nechávají mě tam samotné, napospas. Nerozumím tomu. Co se děje? Proč? Co jsem udělalo? Už mě nemají rádi? A kdo je ta paní, co mě bere za ruku? Nechci ji. Nechci si hrát, jsem smutný. Neznám to tady. Kde je máma? Přijde vůbec? Prý přijde, jen co se vyspím, ale já nechci spát, co když se probudím a zjistím, že máma už nepřijde. Raději nebudu spát vůbec. Proč se ale na mě ta paní zlobí, když nechci spát? Copak nevidí, jaký mám strach? Prý nemám ani plakat, ale já to tak moc potřebuji………

Vnímáte to? Ne všechny děti to prožívají až tak intenzivně. Některé se na první den těší (právě pro ty mnohé sliby dokonalého štěstí, které má přijít), ale další dny to může být horší a horší. Dítě už nechce, nepůjde, nebude. Proč mu v tom však nevytvořit důvěryhodnou oporu a pomoci mu na této nové cestě?

Když s ním v první dny, nebo týdny, nebo i déle (podle toho, jak to bude dítě potřebovat), budete ve školce trávit čas, dítě pochopí, že jste se školkou kamarádi. Nebojíte se jí. Jste v pohodě s paní učitelkou. Může se tak v bezpečném prostředí seznámit s ostatními dětmi, s tím, jak to ve školce chodí a přijmout školku jako možnost pro sebe. A i když jej pak po nějakém čase přece necháte samotné, bez slz to možná také nepůjde, ale jakmile opravdu odejdete, dítě se otočí od dveří a je ve známém prostředí, mezi známými lidmi, ve známém „programu“ a není to pro něj tak šokující. Proto u nás povzbuzujeme rodiče, aby své dítě alespoň zpočátku do školky doprovázeli. Jejich spokojené dítě jim bude odměnou. I kdyby jen seděli v šatničce a dítě vědělo, že kdyby se mu něco nelíbilo, rodič je tam, je nablízku, neodchází. Každá změna v životě dítěte by měla být co nejplynulejší. Buďme tady pro svoje děti i v období této velké životní změny.